Říjen 2010

Joe Satriani - Black Swans And Wormhole Wizards

31. října 2010 v 17:20 | Habala |  Alba
Nazdár.
Dneska bych ráda konečně napsala něco o tý nový desce Joa Satrianiho. Chtěla jsem to tu mít celý všecko najednou a to byste nevěřili, jak jsem se musela držet, abych sem nezačla něco z něj dávat už dřív - fakt je to tak úžasný. Fakt. Teda aspoň mně to tak připadá - už se mi dlouho nestalo, že bych měla jedno album celý v mobilu takovou dobu (teda ono to bylo asi tejden nebo dva, ale i tak je to dost). V různejch fórech, diskuzích, komentářích a podobnejch místech, kde se může člověk svobodně vyjádřit, jsem často četla názory, že je to nejlepší album od Crystal Planet z roku 1998. Já mám ale Is There Love In Space (rok 2004) radši, než Crystal Planet, jenže zase tohle nový se mi líbí ještě víc, než Is There Love In Space, takže bych řekla, že je nejlepší Joeovo vůbec, jenže zase si řikám, co když to je jenom takový počáteční oblbnutí... Je to takovej začarovanej kruh. 
Ještě taková poznámka k tomu zbytečnýmu plácání - Joe měl zřejmě na celym albu podlaďenou kytaru o půltón, tedy na D#, A#, F#, C#, G#, D#. A taky hrál na novou JS Ibanezku se třema singlama, kterou prej měl už na turné Experience Hendrix.
bsaww
Vydáno: 5. 10. 2010, Epic/RED
Nahráno: Skywalker Sound, California
Hrajou:
Joe Satriani na kytaru, Mike Keneally na klávesový nástroje, Jeff Campitelli na bicí a Allen Whitman na basu.

Jde po nás ten vysavač

30. října 2010 v 12:36 | Habala |  Asi nezařaditelné...
Nazdár.
Tak už jsem konečně taky viděla Yellow Submarine. Dvakrát. Fakt se mi to hodně líbilo.
Akorát bych řekla, že ta první půlka je lepší než ta druhá - ty moře a Ringův dům a tak.
Jestli to náhodou někdo z vás neviděl, nechť si to zkusí sehnat a podívat se. Vcelku je to sice pitomost, ale hezká. A hezky nakreslená. Třeba do cucáka jsem se zamilovala.
cucák

King Kong

26. října 2010 v 22:24 | Habala |  Hudba
Nazdár!
Tak zase po čase (omlouvám se, ty letáky daj zabrat) se hlásim, to máte radost, co?
Takovejch věcí jsem sem chtěla napsat, ale teď si říkám, proč vlastně. Tak sem dám akorát další zappovinu, ještě s Mothers. King Kong se jmenuje.
Jsem nedávno četla rozhovor s mladym panem Dweezilem Zappou, mluvil tam o svym tatínkovi. Že prej neměl nijak zlomyslnej smysl pro humor, prostě se jen držel pravidla ,,na blbou otázku blbá odpověď"... Cituji kousek toho článku, kterej mě fakt pobavil a Oika taky: ,,Koncem šedesátých let šel třeba do hodně odsuzované televizní talk show člověka, který byl hodně neurvalý k lidem. Frank tehdy měl dlouhé vlasy, což se onomu chlápkovi nelíbilo a začal: "Takže, Franku Zappo, máš dlouhé vlasy, což, tipoval bych, dělá z tebe dámu." Tento člověk byl ale známý také tím, že měl vážný neduh - prodělal vážné zranění a měl dřevěnou nohu. A Frank mu instinktivně odpověděl: "Ty zas máš dřevěnou nohu, což, tipoval bych, dělá z tebe stůl." Sám od sebe ale Frank lidi neurážel. Cítil, kdo jakou odpověď si zaslouží." Hehe...
A ještě jedna věc: Frank Zappa Quintet- teď jsem na to narazila - českej revival Mothers a jinejch sestav Zappovejch kapel. Koukala jsem do ukázek, dost jim to klape, bych řekla. (Zvlášť I Am The Slime bych tu vypíchla, ta se mi od nich líbí, jen je škoda, že to nejde poslechnout celý.) Bohužel jsem koukala i do koncertů a vypadá to, že sem asi jen tak nezavítaj. Das ist ajne šáde (nebo tak nějak).
Tak zatim, dobrou přeju. Užívejte volna, máte-li.

Coveři

16. října 2010 v 18:02 | Habala |  Kytaristi a jejich mistrovský díla
Nazdár!
Dneska si sem dám dva covery dvou věcí od Hendrixe. První je Voodoo Chile (Slight Return) od Zakka Wylda a Slashe. O tý mi řekli klucí ve škole - prej že jestli jsem to viděla. Já že ne. Tak prej ať si to pustim. Tak jsem si to hned pustila (byli jsme od ZSV na kompech) a pak jsem z toho byla celej den paf a těšila se, až to uvidim celý doma... Jinak, je to z roku 1994 z koncertu, kterej byl uspořádán ke stoletýmu výročí od prvního vyrobení kytary pod značkou Gibson. Akorát toho Slashe mohli trochu zesílit.

Druhou je má oblíbená Red House. Tady od Paula Gilberta. Je to sice natočený někym z lidí, ale myslim, že to až tak moc nevadí, ono se to docela dá poslouchat, bych řekla. A Gilbert je borec! Vopravdu. Zvlášť na to, co dělá kolem druhý minuty, jsem zírala dost nechápavě a několikrát za sebou. Jo a sólo na klavír - mimochodem taky dost zajímavý - hraje pani Emi Gilbert, manželka.

Tak ahojte. :)
P.S.: KONEČNĚ se mi povedlo najít brigádu, na kterou neberou lidi jenom přes známý. Letáky. A za docela slušně slušný prachy. Akorát jsem měla roznášet od včerejška, ale odložilo se to na úterý... Ale myslim si, že při mym štěstí to určitě a jistě a na sto procent zas zrušej a nebudu mít nic. (Tak, teď jsem to zakřikla a nezrušej, hehe.)

Škoda, že se toho nedožil.

9. října 2010 v 14:59 | Habala |  Asi nezařaditelné...
Byly vánoční spratky a Randolph byl sám. Kdepak byli všichni jeho dobří kámošové.
Beďa, Dáva, Niky, Alice, Bivoj, Frýba, Vilma, Nigo, Alfred, Cézar, Stáňa, Frenk,
Tom, Harry, Chrudoš, Harold? Kdepak dnes asi sou? Randolf se sputně pokýval na
sovji jedinou váleční polednici od taťky, který tam nebydlel.
"Nechrápu, že jsem tak popuštěný právě v den, kdy by člověk štěkal alespoň pár
kámošů?" myslel si Reverendolf. V každém skřípadě pokračoval ve ztopení
stropečku a ve vánočních příkravách. Z ničeho hic se o zvalo veselé zalepání na
dveře. Kdo ale kdo to asi ťuká na moje dveře? Opepřel a tam stál tam kdo? nikdo jiný
než jeho kámošové. Beďa, Dáva, Niky, Alice, Bivoj, Frýba, Vilma, Nigo, Alfred,
Cézar, Stáňa, Frenk, Tom, Harry, Chrudoš, Harolb, že?
Pojďte dál staří kámošové parťáci a druzi. Řandolf je výkal se šťastným výmazem ve
tváři. Vešli dovnitř za veslého vtipkání a břvali: "Veseré svrátky R. Andolfe." a jiné
srdečně, a pak se na něj všichni skančili a bušili ho prudkými ranami volajíce: "Celer
ty roky, co tě známe, sme tě neměli rádi. Nikdy si ve skutečnosti neblil jedním z nás,
ty pako." Víte, oni ho zabili, ale aspoň neumřel sám, že? Tak strastné a věšelé
Randolfe, starý kámo, parťáku.

To byl kouř!

3. října 2010 v 14:45 | Habala |  Hudba
Nazdár!
Tak jsme včera byli v KC na Rock Víkendu... Paráda. Hrály tam tři místní kapely - nejdřív Cartoon Prison. Ze začátku dobrý, ale měli všechny věci stejný a tak začli po chvilce trochu nudit, pak ale přišel náhlej zlom, když zahráli Paranoid (ale zpívá s nima ženská a s ženskym hlasem to nebylo ono), jenže pak přišel druhej zlom, když hned po týhle nadupaný věci začli hrát hity od Avril Lavigne a Kelly Clarkson... No nic. (Tím ale nechci říct, že by jim to nějak nešlapalo, nebo něco tak. Hráli dobře.)
Pak byla druhá kapela, Ztracenej Šnycl. Kvůli těm to tam prej asi bylo - slavili pět let od založení. Všude jsem slyšela, že jsou docela dobrý... Možná jsou, ale nikoho z nás to nebavilo.
Pak konečně začla hrát kapela, kvůli který jsme tam šli (respektive kvůli který jsem je tam vytáhla:) On původně nikdo nechtěl jít... Ale líbilo se jim to (prej), tak mám radost.), a to Dlouhej Kouř - už jsem se tu o nich jednou zmiňovala. A zase mě dostali. Těm to klape, hergot... Kdyby měl někdo z vás zájem něco od nich slyšet, tady se dá něco poslechnout (Hey Joe tam maji, včera jí taky řezali!) a taky jsem našla na Tubě něčí rok starý videa, tak si to, chcete-li, zkuste pustit.

Voodoo Chile

1. října 2010 v 21:48 | Habala |  Hudba
Nazdár.
Ach jo... Tohleto počasí... Tahleta škola... Tahleta muzika...! Tendlecten Hendrix... Tahlecta Voodoo Chile... Mně to ňák nemyslí, sakra, nedám dohromady větu. Ale však vy víte, co asi tak chci k týhle věci napsat, že jo? Ono se k tomu snad nic jinýho napsat ani nedá - teda alespoň já to tak vidim.
Vlastně něco k ní ještě připsat můžu. Je z alba Electric Ladyland. Má pěknej (sci-fi) text. A je mi líto, že nemůže bejt na YouTube vcelku.
Dobrou noc přeju. :) Jo a taky pěknej říjen.
P.S.: Další film, kterej by moh bejt ke koukání...