Zmrtvýchvstání (a Bonamassa v Prahě)

5. května 2012 v 16:11 |  Asi nezařaditelné...
Nazdár, mrtvej blogu!
Zjistila jsem dvě věci. První je, že mi zruší blog, když na něj nic do měsíce nenapíšu. Druhá je, že on ten blog docela užitečnej byl. Hlavně teda na ty články, na kterejch nudně rozepisuju všecko, co jsem zažila na kterym koncertu a tak... Totiž, když to čtu, vrací se mi všechny pocity, jaký jsem měla, když to, o čem jsem zrovna psala, bylo čerstvý. Já si zkusim najít čas a chuť a fakt sem psát dál. Aspoň občas.


V úterý 28. února jsem totiž byla na koncertě, kterej bych si ráda pamatovala trochu detailněji i po letech (teda pokud během těch let nezkrachuje blog.cz), tak si ho sem sepíšu, dokud si těch detailů pamatuju aspoň půlku :). V Praze na Výstavišti hrál Joe Bonamassa (a s nim pan Carmine Rojas na basu, pan Rick Melick na klávesové nástroje a mistr Tal Bergman na bicí (tito pánové během koncertu bohužel neměli zrovna ňák moc příležitostí k sólování) a před koncertem hrála taky reprodukovaně Purplácká You Keep On Movin', myslim že Harrisonova While My Guitar Gently Wheeps, pak snad něco, co jsem neznala a pak těsně před koncertem (Joe začal přesně v osm) Maideňákcká Two Minutes to Midnight. Už jenom to byl nářez...:)
Pak zhasli a BUM! a začla Slow Train. Pak Last Kiss, pak už snad maestro poprvý promluvil - popřál nám good evening a happy new year a tak jako děkoval, že když tu hrál prvně, bylo to v nějakym malinkym klubíčku a bylo tam 14 nebo 15 lidí a najednou thééslá aréjna: ,,Rock." ...Pak hráli další a další a další a já si bohužel nepamatuju pořadí, navíc jsem pořád tak trochu nemohla (a stále nemůžu) uvěřit, že jsem tam opravdu byla a že je fakt někdo schopnej takhle hrát a tak, víte, zkrátka mi to všechno splynulo v jeden neskutečnej zážitek. Z novýho alba Dust Bowl zahrál snad jenom tři věci - už zmiňovanou Slow Train, pak Dust Bowl a You Better Watch Yourself. Co bych fakt ale vypíchla, byla Sloe Gin. Ta atmosféra tam... Ani to sparťanský eSko na stropě mi nakonec nevadilo. Co bych taky vypíchla, byla Blues Deluxe (na jejímž konci, kdy vždycky nutí (teda, nutí... nechává) lidi zpívat to ,,sure think I got it bad", nám ve vhodnou chvíli naprostého ticha potvrdil, že v tý areně je fakt zima), pak bych taky taky vypíchla poslední přídavkovou ZZ Topáckou Just Got Paid smíchanou s Dazed and Confused (před kterou už si teda došel pro bundu). No a Ballad of John Henry byla samozřejmě skvělá (a cesta zpátky na Hradčanskou byla fajn, hlavně poslouchání cizích rozhovorů: ,,Ty vole, ta mašinka, to bylo krutý, co to bylo?" ,,Ty vole, taky by mě to zajímalo..." ,,To si jako ňák, vole, nohou ovládal vejšky a rukou hlasitost--" ,,Hovno nohou, to dělal všechno tou tyčí!" - gentlemani se bavili o thereminu. :) Jo a ještě když Bonamassa tu Ballad uváděl, řikal něco jako: ,,Já jsem nahrál čtrnáct alb... Přes sto čtyřicet skladeb... Žádnej hit! ...Někdo mi povídá: Hele, Joe, včera jsem tě slyšel v rádiu. A já mu říkám: Ne, neslyšel!" Nakonec teda řek, že Ballad byla almost a hit... :)
Ale ze všech věcí, co tam zahrál bych ale úplně naprosto totálně absolutně nejvíc vypíchla Woke Up Dreaming - strašně mě mrzí, že sem nemůžu popsat, jaký tohle bylo, protože je to nepopsatelný... Snad trochu pomůže, když sem napíšu, že jsem měla žvejkačku v puse a věhem týhle věci mi málem vypadla. Jak sakra takhle někdo může hrát?!?!!!?!??! (Já chci takýýý... Bé.) Takhle ji nějakej borec natočil... (Z toho videa je samozřejmě znát asi tak 5% z toho nářezu, jakej to ve skutečnosti byl.)
Je sakra dobře, že teď dělá to akustický turné.
Jo a fotka nahoře je odsud - http://musicweb.cz/fotoreporty/foto-joe-bonamassa-praha-28-2-2012 ... Já bohužel nemám čím fotit, jedině mobilem, ale ten, zvlášť při takovýmhle osvětlení, fotí tak blbě, že jsem se s ním radši nerozčilovala a užívala si koncert a koukala, jak tam fotí všichni okolo a těší se, až daj ty fotky na net, abych si je mohla najít...
Jo a abych nezapomněla - na lístek jsem samozřejmě neměla, jako vždycky, že... Dostala jsem se tam díky správcům facebookový stránky Blues CZ, kteří mě vylosovali jako jednu z myslím že dohromady čtyř výherců lístku... Skvělý, ne? Děkuju jim denně. :)) Místo jsem měla docela i perfektní... I když bylo moc daleko na to, abych si mohla chytit i trsátko :) (A že jich vyházel fakt hodně!) Zvuk byl taky perfektní, a to teda vážně jo. Sice se jim to občas, když do toho moc řezali, přehlcovalo, ale já nejsem odborník a v tomhle případě ani rejpal, takže mi to ani moc nevadilo.


Ták... Blog je zas na pár měsíců zachráněn...


P.S.: Asi to tu někdy celý překopu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | Web | 19. května 2012 v 22:27 | Reagovat

Tak zas po nějaké době se tu mrknu, jestli přece jen a ono jo! Tož se zase někdy ozvi, je dobré si zaznamenávat zážitky z koncertů - i když většinu takovýchhle si zapamatuješ:-)

2 habala habala | 10. června 2012 v 22:18 | Reagovat

No, ještě jsem neumřela... Omlouvám se za odmlku a dík za mrknutí. :) Jó, kéž by podobnejch koncertních zážitků bylo časem tolik, abych se u nich dalo mluvit o nějaký většině...

3 Robka Robka | Web | 13. června 2012 v 19:17 | Reagovat

[2]: Já nemyslela, že tohle je většinový zážitek. Já to myslela tak, že tyhle jedinečné si zapamatuješ - tedy většinu těch jedinečných. Nějak se v tom ztrácím.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama